Neschopenka (pracovní neschopnost) a nárok na nemocenské dávky, jsou sice velmi úzce spojené, ale současně se jedná o dvě nezávislé věci. V případě vystavení neschopenky lékařem, nevzniká nárok na nemocenskou automaticky.
Pro nárok na nemocenské dávky, musí být splněny příslušné podmínky. Maximální základní doba, po kterou je nárok na nemocenské dávky, je 380 dní od začátku neschopenky.
Do doby 380 dní, se započítávají i případné předchozí pracovní neschopnosti, které spadají do doby předchozích 380 dnů, před začátkem aktuální neschopenky.
Viz zákon o nemocenském pojištění, zákon číslo 187/2006 Sb., paragraf 26:
(2) Vznikl-li nárok na nemocenské z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, započítávají se do podpůrčí doby uvedené v odstavci 1 doby předchozích dočasných pracovních neschopností, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů před vznikem dočasné pracovní neschopnosti; tento zápočet se provede i v případě, že předchozí dočasná pracovní neschopnost byla uznána pro jinou pojištěnou činnost. Předchozí období dočasné pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby, i když při nich nemocenské nenáleželo. Věta první a druhá se nepoužije v případě, kdy pojištěná činnost trvala aspoň 190 kalendářních dnů od skončení poslední dočasné pracovní neschopnosti.