Pracovní poměr, může být podle zákoníku práce ukončen, několika různými způsoby. Nárok na odstupné je pouze v některých případech (pomineme situace, kdy si se zaměstnavatelem domluvíte něco jiného, nad rámec toho, co stanovuje zákon).
Výpověď od zaměstnavatele – zaměstnavatel vám může dát výpověď jen z určitých konkrétních důvodů (paragraf 52, Zákoníku práce). Například pokud se jedná o rušení zaměstnavatele, nebo jeho části, přesun zaměstnavatele, z organizačních důvodů nebo pro nadbytečnost, nebo zdravotní důvody (následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání), pak je nárok na odstupné
Výpověď ze strany zaměstnance – pokud dá výpověď zaměstnanec (bez ohledu na důvod), pak zpravidla není nárok na odstupné
Dohoda o ukončení pracovního poměru – zde je nárok na odstupné jen v případech, kdy je dohoda o ukončení pracovního poměru uzavírána z důvodů, pro které vám zaměstnavatel může dát výpověď (paragraf 52, ZP). V takovém případě je nárok na odstupné, i když se nejedná o výpověď, ale ukončení zaměstnání dohodou.
Okamžité zrušení pracovního poměru – okamžité zrušení je možné, spíše jen ve výjimečných případech. Ze strany zaměstnavatele jsou to situace, kdy zaměstnanec spáchá úmyslný trestný čin, nebo dojde k hrubému porušení povinností. Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr jen ze zdravotních důvodů nebo v případě, že mu zaměstnavatel neplatí mzdu. Nárok na odstupné zpravidla není.
Ukončení pracovního poměru ve zkušební době – ve zkušební době zpravidla nebývá pracovní poměr ukončován výpovědí, ale jak zaměstnavatel, nebo i zaměstnanec mohou pracovní poměr ukončit v podstatě kdykoliv a bez udávání důvodu. Nárok na odstupné není.
Ukončení pracovního poměru na dobu určitou – pracovní poměr na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby, nebo ke konkrétnímu, předem domluvenému datu. Při ukončení zaměstnání na dobu určitou nevzniká nárok na odstupné (vzniká ale nárok na náhradu mzdy za 2 měsíce, což by odpovídalo výpovědní době – nejedná se ale o odstupné v pravém slova smyslu)