Pokud zaměstnanec, pracuje v zaměstnání po celý kalendářní rok, a odpracuje alespoň 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, pak je nárok na dovolenou za kalendářní rok (výměra dovolené je obvykle 4, 5 či 8 týdnů – může být i jiná).
Pokud zaměstnanec nepracuje po celý rok (minimálně 52 týdnů), pak může vznikat nárok na poměrnou část dovolené. Základní předpokladem, je výkon práce, alespoň po dobu 4 týdnů (pokud někdo pracuje v zaměstnání jen 3 týdny, pak nárok na dovolenou nevzniká vůbec).
Některé překážky v práci na straně zaměstnance, se pro nárok na dovolenou, započítávají v plném rozsahu (pro nárok na dovolenou je to stejné, jako odpracovaná doba). Jiné překážky, se započítají jen částečně, a jen při splnění podmínek.
Při některých „absencích“ v zaměstnání, vzniká nárok na dovolenou stejně, jako byste pro zaměstnavatele skutečně pracovala. Jedná se především o:
- Pracovní neschopnost vzniklá jako následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání
- Mateřská dovolená (28 nebo 37 týdnů)
- Doba ošetřování dítěte do 10 let nebo jiného člena domácnosti
- Další překážky na straně zaměstnance (paragraf 348, odstavec 1, zákoník práce) – jedná se například o čerpání dovolené, apod.
- Překážky na straně zaměstnavatele (§ 207 až § 209 zákoníku práce)