Zákoník práce, nezná nic jako „hlavní pracovní poměr“ (HPP), nebo „vedlejší pracovní poměr“. Existuje pouze pracovní poměr (nebo služební poměr u státních zaměstnanců), a dohody konané mimo pracovní poměr (DPP = dohoda o provedení práce a DPČ = dohoda o pracovní činnosti).
Rozlišení na hlavní a vedlejší zaměstnání, se sice běžně používá v hovoru, ale nemá to žádný právní význam (hlavní a vedlejší činnost, se rozlišuje u podnikatelů, kde to má i oporu v zákonech).
Jako zaměstnanec, můžete mít neomezený počet pracovních poměrů. Nebo je možná i libovolná kombinace pracovního poměru („hlavní zaměstnání“) a nějaké brigády na dohodu (DPP nebo DPČ).
Počet souběžných pracovních poměrů a/nebo počet souběžných dohod o provedení práce nebo o pracovní činnosti, zákoník práce nijak neomezuje.
V zákoníku práce je pouze omezení, které říká, že zaměstnanec může uzavřít další pracovní poměr (nebo dohodu) na výkon stejné pracovní činnosti, jenom se souhlasem současného zaměstnavatele (platí pro případy, kdy mají obě firmy stejnou náplň podnikání).