Vyživovací povinnost na dítě, není explicitně omezena dosažením nějakého konkrétního věku (například 18 roků, nebo 26 roků). A není ani žádná explicitní podmínka, že by dítě muselo stále studovat (forma studia už nehraje vůbec žádnou roli).
Pozor na to, že je rozdíl v tom, jak zákony definují nezaopatřené dítě (což se týká například nároku na přídavky na dítě, nebo možnosti uplatnit daňovou slevu na dítě). Tam je opravdu podmínkou studium (příprava na budoucí povolání), nebo je i věkové omezení.
Nárok na výživné na dítě se řídí občanským zákoníkem, kde žádné podobné omezení není. Občanský zákoník je navíc poměrně stručný – jedná se především o paragraf 911:
§ 911 Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
Rozhodujícím faktorem, pro nárok na výživné, je schopnost dítěte se o sebe postarat (zajistit si výživu).