Problematika nároku na výživné (alimenty) a jeho výše, může být řešena v celé řadě životních situací. Mezi ty nejtypičtější patří rozvod, kdy bývá řešeno výživné na dítě (děti), nebo výživné pro manželku (manžela). Jinou, poměrně častou situací, je výživné pro těhotnou ženu, která nežije (není provdána), s otcem dítěte.
Vyživovací povinnost je upravena zákonem číslo 89/2012 – Nový občanský zákoník. Ten rozlišuje několik případů vyživovací povinnosti.
Vzájemná vyživovací povinnost manželů = Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje v zásadě stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Tím je myšleno především to, že manželé by se měli společně podílet na nákladech své společné domácnosti.
Vyživovací povinnost rozvedených manželů = Není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.
Vyživovací povinnost předků a potomků = Platí také obecná vyživovací povinnost, kterou mají jak rodiče vůči dětem, tak ale i děti vůči rodičům (typicky třeba pokud jsou již rodiče v důchodu a odkázáni na velmi nízký/žádný příjem, pak je zde i vyživovací povinnost dítěte vůči svému rodiči)
Vyživovací povinnost otce dítěte = pokud těhotná žena (resp. žena, která porodila dítě) neuzavřela s otcem dítěte sňatek, ten má přesto vůči ní vyživovací povinnost a to až po dobu 2 roků po porodu
Kromě toho je i několik dalších případů vyživovací povinnosti, třeba mezi vzdálenějšími příbuznými (ti mají vyživovací povinnost, jen pokud nejsou žádní bližší příbuzní)