Mnoho lidí žije v omylu, že zaměstnavatel má povinnost, přispívat jim na stravování. Domnívají se, že právě z toho důvodu většina zaměstnavatelů nabízí stravenky, nebo jinou formu příspěvku na stravování (provoz závodní jídelny nebo nově i stravenkový paušál).
Je to ale omyl. Zákoník práce, neukládá zaměstnavateli žádnou povinnost, aby zaměstnancům zajišťoval stravování nebo na něj přispíval (stranou ponechme stravné, při služební nebo pracovní cestě, což je něco jiného).
Zaměstnavatel má podle zákoníku práce (paragraf 236, zákon číslo 262/2006 Sb.), pouze povinnost umožnit zaměstnancům stravování. Což znamená, že jim musí umožnit vzdálit se z pracoviště v době pracovní přestávky (aby se mohli najíst v nějakém stravovacím zařízení) nebo vytvořit prostor pro konzumaci jídla (svačinový koutek, jídelna apod.).
Takže zaměstnavatel svou povinnost splní už jen tím, že je v prostorách nějaké místo, kde se můžete najíst. Cokoliv navíc – závodní jídelna, stravenky nebo stravenkový paušál, je tedy už rozhodnutím zaměstnavatele, které se nedá vymáhat.
Zákoník práce mluví pouze o tom, že pokud to je dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisu zaměstnavatele, pak zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům stravování.
Jak již bylo uvedeno výše, na stravenky není nárok podle nějakého ustanovení v zákonu. Zaměstnavatel se tedy může sám rozhodnout, zda zaměstnancům stravenky bude poskytovat nebo nebude (může to být pochopitelně dojednáno i v kolektivní smlouvě, či jinde).
Zaměstnavatel si také může sám stanovit pravidla a podmínky, za kterých bude stravenky zaměstnancům poskytovat. Může tedy rozhodnout, že stravenky budou dostávat jen zaměstnanci na hlavní pracovní poměr, kdežto zaměstnanci na dohodu mimo pracovní poměr je dostávat nebudou.