OSVČ je sice „svým pánem“ a nikdo mu neříká co má nebo nemá dělat. Nikdo mu neurčuje pevnou pracovní dobu, ani ho „neotravuje“ nějaký protivný nadřízený. Tato svoboda je ale i něčím vykoupena. A patří sem i méně výhodné podmínky, co se týká nároku na placenou nemocenskou. Zatímco zaměstnanec v pracovní neschopnosti dostává peníze již od 4 dne (první 3 dny jsou stále neplacené), OSVČ může peníze dostávat až od 15 dne. Za 4 až 14 den nedostane nic (zaměstnanci mají náhradu mzdy od zaměstnavatele, OSVČ mzdu jako takovou nedostává a ani nemá zaměstnavatele). Zaměstnanec také může nastoupit do nové práce, tam být jen pár dní, a už má nárok na placenou nemocenskou. OSVČ si musí minimálně 3 měsíce platit nemocenské pojištění a teprve až pak má nárok na placenou nemocenskou.